PŘED KONZULTACÍ 11.11.

Přívoz je nyní pevně svázan s místem pomocí horního vodícího lana, jako pohon slouží elektromotor umístěn na stožárech vypínajících lano v nástupních stanicích. 

Zvolila jsem přímou trasu od holešovického nábřeží skrze štvanici až ke karlínskému břehu, po linii ústící mezi dvě administrativní budovy.

Do přímé cesty se mi postavila štvanice, chtěla jsem tedy ostrov prokopat úzkým kanálem a vytvořit mezizastávku na Štvanici. V cestě by tedy pokračoval další, menší přívoz. Hmotově by se jednalo o dvě krychle plovoucí na jednom provázku. Jako dva korálky na niti. Kanál by doplňovaly padací mosty, které by umožňovaly přístup pro pěší na cíp štvanice. Koncept dokumentuje malá animace. (viz níže v příspěvku)

Z řezů vyplývá, že zvolit variantu na jištění dolním řetězem by nebylo možné, jelikož část řeky bližší Karlínu funguje jako vodní cesta. Naplý řetěz by znemožnil průjezd lodi.

Konstrukce samotného přívozu mi byla celkem jasná už od začátku. Po malém průzkumu mých možností jsem zvolila konstrukci "multihull", tedy loď, co podbírá více těl. Konkrétně plánuji trimarán, tedy tři těla, přičemž dvě postraní slouží zejména jako nosné a v centrálním těle se budou nacházet nádrže potřebné pro provoz lodi. Objekt pak tedy bude symetricky zatížen a zatěžkán ve středu.

Celý objekt si představuji jako volný prostor okolo pevného jádra, které bude umístěno  nad středním tělem. Bude vyzdvyhlá nosná kce a vše ostatní potlačeno. Chtěla bych docílit variability mezi letním a zimním obdobím, kde za letního počasí bude paluba zcela otevřená, v zimě pak uzavřená, přesto průhledná.